Mikroregiony

Mikroregion Javornicko - stránky svazku obcí Mikroregionu Javornicka

Mikroregion Žulovsko - stránky svazku obcí Mikroregionu Žulovska

Odkazy přírodopisné

Rostlinstvo Rychlebských hor (Radim Hédl, 2003)

Vzácné a ohrožené rostliny Rychlebských hor a podhůří (Radim Hédl, 2001)

Krajina a lesní vegetace Rychlebských hor (Radim Hédl, 2001)

Pět fytogeograficky zajímavých druhů Rychlebských hor (Radim Hédl, 2001)

Geologické poměry

Pro region Rychlebských hor je charakteristická velká složitost geologické stavby s pestrým zastoupením hornin, a to jak vyvřelých, usazených, tak i přeměněných. Nejvýrazněji se do geologické historie oblasti zapsala horotvorná etapa variská, která trvala asi 70 milionů let od svrchního devonu do spodního permu. Pochází z ní do značné míry dnešní geologická stavba pohoří, proběhla v ní metamorfóza a vrásnění a vznikla většina vyvřelých hornin. V období devonu probíhala v oblasti kromě mořské sedimentace také sopečná činnost. Na konci karbonu utuhly v zemské kůře žuly a jim příbuzné horniny, které na začátku permu před 310-250 mil. lety přispěly k prohřátí okolních hornin a jejich následné metamorfóze. Souvisle vystupují tyto žuly a jim podobné horniny v oblasti žulovské pahorkatiny, kde tvoří žulovský pluton rozkládající se na ploše asi 150 km/2.
Kromě žuly, která převládá, vyskytují se zde i granodiority, diority a tonality. Všechny tyto horniny se v kamenické praxi označují jako slezská žula - světlá a tmavá.V žule jsou na více místech “utopeny” větší či menší kry starších hornin, ruly a mramoru. Na styku mramoru se žhavým žulovým magmatem se vytvořily svérázné kontaktní jevy - horniny s granátem, epidotem, wollastonitem atd., vyhledávané sběrateli nerostů. V mladších prvohorách a téměř po celé druhohory byla oblast souší a probíhalo zde intenzivní usazování sedimentů. V mladších třetihorách dochází již k nesouvislým záplavám, které přinášejí usazeniny ve formě jílů, písků a štěrků. Nejvýznamnější jsou miocení usazeniny na Javornicku, v okolí Bernartic a Uhelné, kde kromě žáruvzdorných jílů tvořily i dnes vytěženou lignitovou sloj.
Nejdůležitější geologickou událostí čtvrtohor bylo pevninské zalednění. Ledovec s centrem ve Skandinávii zasáhl asi před 300-250 000 lety až na Jesenicko  a pokryl předpolí Rychlebských hor až do nadmořských výšek 400-540 m. Zanechal zde po sobě až 50 m mocné uloženiny, štěrkopísky z tavných vod a morény, tj. souvkové hlíny. V souvcích najdeme zvláště v okolí Javorníku, Vidnavy, Supíkovic a Písečné velmi pestré společenstvo hornin. Je mezi nimi mnoho skandinávsko-baltských žul, porfyrů, porfyritů, nejčastěji růžové, červeně až červenohnědě zbarvených, charakteristické jsou také šedé a černé pazourky s původem v oblasti Baltského moře.

Horopis:

Rychlebské hory mají střední nadmořskou výšku 644,7 m.n.m. a tvoří je soustava ker, pokleslých proti Hrubému Jeseníku a Králickému Sněžníku, avšak vyzdvižených nad nižší terén na severovýchodě. Proti Vidnavské nížině jsou zde omezeny nápadným a vysokým zlomovým svahem. Nejvyšším podcelkem je Hornolipovská hornatina, která pokračuje na polském území jako Góry Bialskie. Nejvýš položená je plošina kolem státní hranice s výškou přes 1100 m n.m. s nejvyšší horou Smrkem (1125 m). Vybíhá z ní několik rozsoch a hřbet, který tvoří státní hranici s Polskem. Tento hlavní hřbet je téměř celý součástí Travenské hornatiny. Vynikají z něj pohraniční hory Špičák (975 m) a Borůvková hora (900 m). Za sedlem Na Pomezí (576 m) začíná Sokolský hřbet, který probíhá kolmo k hlavnímu hřbetu. Jméno má podle Sokolího vrchu (967 m), nejvyšší horou je Studničný (992 m). Směrem na severovýchod se hřbet postupně snižuje a končí nad Velkými Kuněticemi Kamenným vrchem (458 m).
Rychlebské hory sousedí na jihozápadě s Králickým Sněžníkem, od kterého jej odděluje Kladské sedlo, na jihu s Hanušovickou vrchovinou, jež oddělují níže položené plošiny táhnoucí se od Starého Města pod Sněžníkem směrem na východ k Ramzové, na východě pak od Hrubého Jeseníku Ramzovské sedlo s údolím vedoucí přes Lipovou a Jeseník a taktéž na východě od Zlatohorské vrchoviny údolí vedoucí přes Českou Ves, Písečnou, Supíkovice až do Velkých Kunětic .

Vodopis:

Na Rychlebsku patří všechny toky do povodí Kladské Nisy. Největší a nejvodnatější z nich je Bělá, odvodňující kromě Rychlebských hor i Hrubý Jeseník. Jelikož ale protéká z větší části jen údolím, které na východě odděluje Rychlebské hory od Hrubého Jeseníku a neprotéká přímo Rychlebským regionem, uvádím ji jen pro přesnost údajů. Z pohledu regionu Rychleb je největším tokem Vidnávka, pramenící pod Studničným vrchem a odvodňující velkou část Rychlebských hor a Žulovské pahorkatiny. Největším levostranným přítokem Vidnávky je Stříbrný potok s vodopády na horním toku a největším pravostranným přítokem Černý potok, který se krátce před ústím v Malé Kraši stéká s Červeným potokem. Další přítoky Kladské Nisy z Rychlebských hor mají všechny podobný ráz: pramení v centrální části pohoří a tekou hluboce zaříznutými údolími kolmo k jeho okraji, ve Vidnavské nížině se jejich spád prudce snižuje a zhruba stejným směrem pokračují až ke Kladské Nise. Jejich průtoky jsou vzhledem k jejich délce nízké. Největší z nich je Studená voda, pramenící jako Vojtovický potok na Hraničkách, protékající Bernarticemi a v Polsku přibírající ještě Lánský potok, tekoucí přes Uhelnou. O něco menší je Račí potok, pramenící pod Koníčkem a protékající Račím údolím, který na polském území posiluje Javornický potok. Dalšími přímými přítoky Kladské Nisy jsou Hoštický potok a Bílá Voda.
Vodní nádrže můžeme rozdělit na přirozené a uměle vzniklé lidskou činností.  Největší z nich je Velký rybník u Černé Vody (10 ha), další plochy vznikly těžbou a najdeme je v Písečné (někdejší těžba štěrkopísku) a u Uhelné (povrchová těžba lignitu). Mnoho vodních ploch zůstalo zejména na Žulovsku v žulových lomech, které byly po skončení těžby zatopeny. Nutno poznamenat, že opuštěné žulové lomy svojí jedinečností, vyjímečností a krásou patří k nejzajímavějším přírodním úkazům Rychlebského regionu.

Přírodní bohatství:

Na nerostné suroviny je Rychlebský region poměrně bohatý, většího významu však dosahuje jen několik málo z nich, každopádně ale můžeme pozorovat pestrost a rozmanitost jejich zastoupení.
Rudy se v současné době nikde netěží, v historii však můžeme vzpomenout např. těžbu magnetitu, dále měděných rud u Nýznerova, krátkodobá byla i těžba arzenopyritu v Račím údolí. V padesátých letech našeho století byly zjištěny radioaktivní suroviny (smolinec) v Zálesí, Horních Hošticích a u Bílé Vody. Pro nepříliš vydatná ložiska však těžba v roce 1968 skončila.
Z nerudných surovin mají značný význam zejména vápence, jež jsou v Rychlebském regionu zastoupeny v mohutných a kvalitních ložiscích u Vápenné a Lipové. Jako další jmenujme kaolín, vzniklý kaolinizací žuly, který má všestranné použití a který se nachází v mohutném ložisku jižně od Vidnavy. Žáruvzdorné kaolinické jíly se vyskytují také u Bernartic a Uhelné. V lese Bažantnici u Velké Kraše se těžil žilný křemen ke sklářským účelům a i když se v současnosti netěží, zásoby pro budoucí případnou těžbu zde jsou.
Největší význam ze všech surovin mají ale tzv. stavební suroviny, zejména žula a žule příbuzné horniny a velmi kvalitní mramor. Slezská žula se těží v širším okolí Žulové, přičemž zásoby zde jsou odhadovány na dalších nejméně 100 let. Slezské mramory patří k nejkvalitnějším českým mramorům a jsou použitelné i v sochařství. Např. nejkvalitnější mramor na stavbu pražského metra se těžil právě v okolí Žulové.
Jako zajímavost ještě můžeme uvést např. těžbu lignitu (paliva) ve sloji u Uhelné, která byla těžena od šedesátých let 19. století až do roku 1956 a dnes je prakticky vytěžena.  U Vidnavy můžeme ještě vzpomenout na někdejší těžbu rašeliny - taktéž jako paliva.

* všechny zde uvedené informace byly čerpány z publikace : Vlastivěda šumperského okresu, Miloš Melzer - Jindřich Schulz s kolektivem,
   vydalo Okresní vlastivědné muzeum ve spolupráci s Okresním úřadem v Šumperku, 1993.


  © 2001 - 2014   RYCHLEBY.CZ  |  Licenční podmínky 4 833 652 / 1 178 940