Jedna z nejpozoruhodnějších lokalit dokumentujících mezotvary i mikrotvary zvětrávání žuly v Českém masivu.

Zalesněný jižní a jihozápadní svah Borového vrchu, asi 1 km SV od města Žulová a 0,5 km severně od Boží hory.

Geologie: *)

Vysoká exfoliační klenba, ostrovní hora, jejíž vznik se klade do teplého, popř. tropického podnebí třetihor. Na vrcholu a svazích se nachází soustava exfoliačních slupek s množstvím vyvinutých drobných tvarů zvětrávání žuly jako tafoni, voštiny, skalní výklenky, skalní mísy s odtokovými žlábky, žlabové škrapy a sedadla. Největší ze skalních mís má rozměry 112,5 x 78,5 x 93,5 cm. Geologicky patří území k žulovskému plutonu, k jeho bazičtější části. Vystupuje zde biotitický granodiorit, světlá slezská žula. Vrchol během pleistocénního zalesnění Žulovské pahorkatiny čněl pravděpodobně nad ledem jako nunatak. Půda je mělká, kyselá, místy podzolovaná a vysychavá, typologicky náleží k oligotrofním rankerům.

Zvířena: *)

Běžní jsou zde zimní savci: myšice lesní, rejsek obecný a rejsek malý, ptáci: lejsek bělokrký, pěnkava obecná a strakapoud velký. Roháček bukový indikuje zachovalost smíšeného lesa.

Květena: *)

Špatně přístupné skály pokrývá rozvolněný smíšený porost s převahou borovice lesní a buku lesního, s příměsí modřínu opadavého a s vtroušeným dubem letním, břízou bělokorou, a smrkem ztepilým. V podrostu převládá bika bělavá, vřes obecný, hasivka orličí, bělomech sivý a lišejníky. Ve štěrbinách skal roste sleziník severní.

*) zdroj: Chráněná území ČR, svazek VI. Olomoucko, okres Jeseník, vydala Agentura ochrany přírody a krajiny